Každý rodič předškoláčka si pokládá otázku, zda je malotřídní škola v porovnání s klasickou základní školou schopna jejich dítě dostatečně a kvalitně vzdělávat. Všem rodičům samozřejmě záleží na tom, aby jeho dítě bylo ve škole spokojené a zároveň mu bylo poskytnuto vzdělání tou nejlepší cestou. Rodiče mají plné právo rozhodnout, kam a na jaký typ školy své dítě přihlásí.
Způsob výuky na malotřídní škole se skutečně liší od běžné základní školy, kde jsou třídy mnohem početnější (v malotřídní škole je běžný počet žáků ve třídě cca 8 – 15 dětí, na běžné ZŠ kolem 25 – 30 dětí). V malotřídní škole je kladen důraz na jiný způsob výuky, než jaký známe z klasické školy. Zejména jde o formu skupinového vyučování, samostatnou práci a lepší individualizaci práce dětí podle jejich možností.
Ve škole vládne rodinná atmosféra, pro děti méně stresující než ve velké škole. Žáci se učí samostatně pracovat, analyzovat problém a vhodně si rozvrhnout svoji práci. Nižší počet žáků v každém ročníku umožňuje téměř okamžité získávání zpětné vazby, informace o zvládnutí učiva. Tato skutečnost umožňuje učiteli mnohem častější interakci s žáky, individuální přístup k dětem (to se týká i nadprůměrně nadaných žáků či žáků se speciálními vzdělávacími potřebami).
Uspořádání a spojování ročníků se každoročně upravuje s ohledem na co největší efektivitu výuky. Malotřídní učitel se musí důkladně připravovat na výuku a být schopen zaměstnat 2 – 3 skupiny žáků. Žáci v malotřídní škole získávají a zpracovávají velké množství informací nejen od učitele, ale také při spojení tříd od starších spolužáků (nové učivo vyššího ročníku) nebo od mladších spolužáků (opakují si učivo předešlých let).
Jak probíhá výuka na malotřídní škole: Učitelka zahájí hodinu se všemi dětmi společně a na úvod probíhá společná aktivita pro všechny ročníky. Následně učitel zadá samostatnou práci jednomu z ročníků (obsah učiva byl již probrán v minulých hodinách). Děti pracují samy a mohou tiše spolupracovat, používat učebnice, další pomůcky a tablety nebo se při nejasnostech obrátit na učitele. Během této doby pracuje učitel s druhým ročníkem (v přímém kontaktu). Následně se tyto činnosti vymění. Práci po dokončení učitel s dětmi projde a zkontroluje. Tato výměna proběhne 1-2krát během vyučovací hodiny. Často dochází k situacím, kdy si žáci mohou pomáhat a vysvětlovat učivo spolužákům, což se v praxi ukazuje jako velmi efektivní (ani učitel se nedokáže myšlení dětí tolik přiblížit jako děti samy).
Děti se učí spoléhat samy na sebe, spolupracovat s mladšími či staršími spolužáky, naučí se požádat o pomoc nebo pomoc poskytnout a tolerovat ostatní děti s jejich přednostmi i nedostatky. Tyto zkušenosti nemohou být dětem předkládány formou přednášek, ale nejlépe je pochopí, když se do těchto situací dostanou samy.